<!-- [no-user photo.php] --> Božská víra „Již víš,...

Božská víra

„Již víš, že Země a vše, co na ní roste a žije, všechny probíhající procesy, déšť, sníh a vítr vymyslel od prvopočátku On. Náš Stvořitel, Velký rozum, v návalu nadšení dal život velkému výtvoru. A na závěr dokázal stvořit něco podobného Sobě – člověka. Ale od dob stvoření mnohé bytosti nepřestávaly pochybovat, zdali je člověk doopravdy stvořený Bohem jako nepřekonatelný výtvor ve vesmíru. Zda je pravdivé Boží tvrzení, že se člověk rovná nejen mnohým bytostem, ale i samotnému Bohu. Jak to prohlásil sám Bůh: „Je podoba a obraz Můj. Všechno Jsem mu odevzdal a také mu odevzdávám pomyšlené v budoucnu.“ Bůh chtěl vidět svůj výtvor, člověka, podobným Sobě. Teď se podívej na dnešní lidstvo. Mnozí mluví o Bohu. O síle své lásky ke Stvořiteli. A přitom lžou sami sobě. Neboť nelze někoho milovat, když Ho nevidíš, necítíš, nechápeš.“ Mnozí říkají: „Věřím v Boha“. A v co konkrétně věří? Věří, že Bůh existuje? Ale vždyť je to úroveň velmi primitivního vědomí. Člověk, jenž říká:“Věřím, že Bůh existuje“, fakticky uznává to, že necítí, nechápe Boha, ale pouze věří v Jeho existenci. Pokud pod pojmem víra v Boha mají na mysli to, že Bůh je všemohoucí, dobrý a milující rodič, tak co kromě slov pro něj dělají? Ničí Jeho výtvory, vzdalují se světu stvořenému Jejich Otcem za kamennými zdmi klášterů. Navymýšleli, napsali tisíce traktátů. A všude se říká o tomtéž. V traktátech se tvrdí, že je třeba se Bohu klanět. Klanět se neznámo komu. A teď si, Vladimíre, představ, co cítí Bůh, který se dívá na všechnu tu bakchanálii. S trochou snahy si lze tento stav představit. Vždyť Bůh vlastní všechny lidské city, jen jsou silnější, jasnější a čistší. Ale i svými dnešními city, lidskými, rodičovskými si lze představit stav našeho rodiče, našeho Stvořitele. Dívá se na Své děti a ty jenom volají: „Milujeme Tě, jenom nám ještě dopřej Své milosti. Jsme Tví otroci, jsme slabí a nerozumní, jsme hloupí, pomoz nám, Pane.“ Copak se tak mohou chovat tvorové podobní Bohu? Co může rodičům způsobit větší bolest, než bezmocné sténání jejich dětí? Proto se u vesmírných bytostí objevily pochybnosti o tom, že Boží výtvory jsou dokonalé.“ „Ale kdo a jak dokázal tak obalamutit člověka?“ „Obalamutit člověka může pouze jenom rovný silou mysli, a to sám člověk. Žrecové nasměrovali lidi na cestu degradace. Rozhodli se dokázat Bohu, že jsou schopni řídit celé lidstvo. A sténání, lidské trápení donutí Boha, aby s nimi zahájil dialog. Mysleli si to proto, že věděli: Bůh nikdy a s nikým nemluví, nezasahuje do lidských osudů, všechny osudy jsou určeny vlastní volbou životní cesty. Ale pokud lidstvo bude přivedeno k záhubě, Bůh, aby zabránil úpadku, může přistoupit na jednání s těmi, kteří vedou lidstvo do propasti, s těmi, kteří ovlivňují lidskou psychiku. Udělá to kvůli všemu lidstvu. Míjela tisíciletí. Ale Bůh nepřistupoval na jednání se žreci a nevytvářel nové zázraky, aby přivedl lidi k rozumu. Teď jsme můj otec a potom i já pochopili proč. Pokud by to udělal, pokud by se Bůh vměšoval do lidského života, právě On sám by potvrdil domněnky vesmírných bytostí, že člověk je nedokonalý. Ale nejdůležitější je to, že Jeho zásah by definitivně zničil víru člověka v sebe sama. Člověk by jednou provždy přestal v sobě objevovat Božské základy a stále by očekával pomoc zvenčí. A tak Bůh čekal, věřil ve Své děti, sledoval vše, co se děje, trápil se a snášel posměšky a zneuctění, věřil ve Svůj výtvor – člověka. Jeho víra je doopravdy Božská. Žrecové doufali, že rozuzlení může nastat v okamžiku před velkou katastrofou. Očekávali, že se uskuteční to, co zamýšleli. A nikdo z nich nepředpokládal, že pouze jeden člověk, mladá žena, během několika let zničí jejich plány, tisíciletá úsilí a navrátí lidstvo k božským Původním pramenům. ♥ ♥ ♥

Anastasia uskutečnila tento obrat. Ukázala vesmíru sílu Božího výtvoru. Boží moudrost. A možná, že poprvé….Jen se nad tím zamysli, představ si, Vladimíre, jak je tato událost velkolepá a významná. Poprvé od okamžiku zemského stvoření náš Otec uslyšel slova o dokonalosti Svého výtvoru. Překrásná budoucnost, kterou vymodelovala Anastasia, již žije v prostoru, každým okamžikem je konkrétnější díky množství lidí, kteří začínají chápat svou podstatu a předurčení, a nevyhnutelně dojde k materializaci.“ „Ale kdy se uskuteční? Vždyť žrecové také mohou začít jednat a klást překážky.“ „Ale ne vrchní žrecové. Teď je třeba překonat program, který vytvořili. Před svým odchodem můj otec mluvil s jedním z nich. Žrecové se nikdy nesetkávají. Žijí v různých částech zeměkoule, ale mohou komunikovat na dálku, cítit úmysly jeden druhého. Můj otec stál na nevelkém pahorku. Paprsek úsvitu již klouzal korunami cedrů, ozařoval otcovu tvář, jeho postavu. Slyšel jsem, jak v prostoru zněl němý dialog: „Jsem Mojžíš, potomek té dynastie, která po tisíciletí řídila osudy národů. Jsem jejich potomek a praotec. Tebe, jenž ses nazval vrchním, vzývám bez prosby. Netrať své úsilí na odpor proti Anastasii. Vnuččina snaha se neshoduje s našimi úmysly. Anastasiin nesoulad se líbí mně a mé duši. Jsem Mojžíš, žrec, svou silou jsme si rovni, ochráním svou vnučku sebou.“ Odpověď vrchního žrece byla následující: „Ano, Mojžísi, silou jsme si rovni. A proto vím:nečekáš ode mě, že se vzdám útoků, očekáváš radu. Jsem ten, který teď přemýšlí, jak jí pomoci, jak zastavit obludný systém. Stvořili jsme monstrum a je silnější než my. Vždyť ses také zúčastnil jeho tvoření. Nejedno tisíciletí požíral děti, mrzačil lidská těla. Teď jsou na jeho zastavení zapotřebí století našeho úsilí. Ale mysl tvé vnučky je rychlejší než naše. Za rok tvoří tisíciletí. Teď jí nikdo z nás nedokáže pomoct nebo uškodit. Jediné, v čem jsem si jistý, je to, že musíme tvořit vlastní způsob života podle obrazu vytvořeného tvou vnučkou. Musíme vložit všechny své znalosti do stvoření, musíme se stát názorným příkladem pro lidi.“ Žrecové si povídali stručně, ale to, co si řekli, mělo ohromný smysl.“ „Myslím si, že ne každý pochopí dialog žreců. Například já nerozumím, co je to za netvora, který požírá děti. A proč ve snaze pomoct Anastasii váš otec a vrchní žrec zároveň říkají, že jí nedokáží pomoct?“ „Všechno záleží na rychlosti mysli, Vladimíre.“ „Na rychlost? Ale proč je tak důležitá? Jak to s tím souvisí?“

Z knihy: Energie života, autor:Vladimír Megre. Pokračování v kapitole - RYCHLOST MYSLI.

Odpowiedz na ten wątek

Ta strona używa plików cookie i innych technologii śledzenia do rozróżniania poszczególnych komputerów, ustawiania spersonalizowanych usług, celów statystycznych i analitycznych oraz dostosowywania treści i reklam. Ta strona może również zawierać pliki cookie innych firm. Jeśli nadal korzystasz z witryny, zakładamy, że akceptujesz bieżące ustawienia, ale możesz zmienić je w dowolnym momencie. Więcej informacji tutaj: Polityka prywatności